Ploché nohy – příčíny a následky deformit nohou

Příčiny a následky – chraňme si dar pohybu

Plochá noha a její následky jsou nejčastější získanou vadou v ortopedii. Normálně plní noha funkci statickou (je oporou vzpřímeného těla), dynamickou (nezbytná pro chůzi a běh) a adaptační (tlumení nárazů, přizpůsobení nohy povrchu podložky a pod.). Pro tyto své funkce je vybavena složitou stavbou a architektonikou dvou klenutých oblouků (podélné a příčné klenby), kterou zajišťují k tomu přizpůsobené kosti, klouby, vazy a svaly. Podélná klenba je tvořena obloukem s vrcholem na úrovni talu, příčná klenba má vrchol v úrovni hlavičky II. metatarzu a pro její stav má důležitý význam průběh m. peroneus longus. Při zatížení se pružností klenby prodlužuje chodidlo až o 1,5 cm. Nejstabilnější postoj je při lehkém vytočení špičky chodidel od sebe 10 – 15 stupňů, zatím co chůze se špičkami od sebe nad 30 stupňů vede k přetížení nohy a „oploštění“ podélné klenby nožní. Při chůzi se odvíjí noha od podložky počínaje patou přes chodidlo po palcovém a malíkovém paprsku nohy až po hlavičky metatarzů a prstce (zejména palec nohy) a pak opouští podložku.

Existují významné rozdíly mezi chůzí dítěte, muže a ženy. Sledování chůze umožňuje diagnostikovat závažné poruchy lokomoce i její úpravy po léčbě. Při nepoměru mezi zatížením nohou a pevností svalů, vazů či deformitou kostí dochází k vývoji ploché nohy (příčně, podélně či kombinovaně). Často existují pro vznik ploché nohy dědičné predispozice. Rovněž celková onemocnění jako infekce, poliomyelitida, nervové choroby, poruchy cévní (varixy), změny hormonální a metabolické (osteoporóza), zánětlivé choroby (revmatismus), avitamitózy (nedostatek vitamínu D) a další vedou k jejímu rozvoji. V neposlední řadě je to nadváha, profesní přetěžování a následky úrazu. Také okolnosti jako je nevhodná obuv mohou napomáhat ke vzniku ploché nohy.

Klinicky dělíme plochou nohu na:

• I. stupeň (pokles klenby někdy s valgózním postavením paty, deformitu lze aktivně korigovat, nejsou bolesti)
• II. stupeň (klenbu lze upravit aktivním či pasivním přístupem, jsou otoky a únavnost nohou)
• III. stupeň (bolestivá ztuhlá plochá noha, ztuhlost je výsledkem svalové kontraktury, svraštělá pouzdra nebo artrózy kloubů, talus a člunková kost prominují mediálně, na noze jsou deformity prstců a otlaky). V léčbě kromě vhodného obouvání, nošení ortopedických vložek, denního režimu (redukce váhy, péče o nohy – večerní sprcha střídavě teplou a studenou sprchou, masáž, elevace končetin, chůze na boso v nerovném terénu) má především léčebná tělesná výchova (LTV): chůze po zevní straně chodidla, cviky, „píďalka“, plavání atd.

Co rozumíme vhodnou obuví? Především jde o stavbu boty se správně zhotovenou stélkou, na středním podpatku (vysoké podpatky nejsou vhodné na trvalé nošení i vedou ke vzniku ploché nohy, podporují flekční postavení kolen a kyčlí, hyperlordózu bederní a vyvolávají i bolesti v zádech) s volnou prostornou špicí. Materiál musí vyhovovat dýchání a perspiraci nohou, musí být lehký a poddajný.

Postupující deformity:

Následkem ploché nohy je rigidní bolestivá noha, kterou je nutno někdy operovat (kloubní resekce, transpozice šlachové u mladších jedinců). Deformity prstců jako hallux valgus, hallux rigidus (ztuhlý palec), bolestivé bursitidy, kladívkovité prstce (flexční postavení nejčastěji II. prstce s otlakem na hřbetu a zkrácení šlach), nadřazený prstec (nejčastěji malík), otlaky na plosce nohy s prominencí I. hlaviček MTT a subluxací v kloubech MTTPh, „kuří oka“, vystupující hrany v oblasti Chopartova kloubu, Haglundova exostóza na patě – to vše vytváří složitý obraz.

Ortoped tyto deformity operuje (pomocí resekcí, osteotomií, artroplastik, implantací silastikových kloubečků, zákroky na měkkých tkáních), ale vždy je nutné doléčení pomocí LTV a zejména ortopedickou obuví a důsledný režim péče o nohy, jinak se deformity obnovují. To si řada nemocných nechce uvědomit.